M: "Vypadáš jako Nataša Tánská v Předtuše, víš to?"
I: "Vím, řekl jsi mi to před půl hodinou a dvěma panáky. Dej pokoj..."
M: "No ale to je zásadní záležitost!"
I: "Jak pro koho."
M: "Stejně si myslim, že to děláš schválně."
I: "Tak nemysli, prosím tě, dej si klidně chvíli pauzu..."
M: "Ne, hele - pořád říkáš, že nejseš na ty fatální vůně. No a tohle je co?"
I: "Ten parfém? To je Vaninight."
M: " Název je jedno, co v tom je?"
I: "Jasmín."
M: "A něco temnýho a hlubokýho."
I: "Skořice a šafrán."
M: "To je to temno?"
I: "Asi ano, když ho tam vidět chceš. Pro mě... Je to spíš hloubka. Tajemství. Stín."
M: "Stíny bejvaj hluboký."
I: "Podle toho, kdo a co je vrhá."
M: " Kierkegaard?"
I: "Spíš Nietzsche."
... Zvedám se a jdu si pro sklenici minerálky. //Ano, jsme na večírku. A ano, já si jdu pro minerálku, je to smutné, ale je to tak...//
M: "Kam jdete?"
I: "To už mě vidíš dvojmo? Měl bys ubrat..."
M: "Ty a ta vůně myslim..."
I: "Někam mezi stíny, znáš nás..."
Vaninight /Hermetica/ - to je noční, mléčný jasmín, sladká skořice & jemný, semišový šafrán. Noční hovor - zásadní a nezávazný zároveň...
