Otisk té noci je v podstatě už konstantní součástí mé existence. V promítacím sále mé mysli mi plyne před očima jako zpomalený filmový záběr, zaznamenaný na starém a poškrábaném filmovém pásu.
Sedíme v potemnělém zákoutí klubu, já ve svém černém kašmírovém roláku, ty v ramonesce, svoji paži nedbale přehozenou přes moje ramena, mezi prsty cigaretu, v druhé ruce sklenku Finsbury. Ten úsměv ve stylu "I´m the king of your castle"... Tvůj úsměv samozřejmě... Já tam vlastně v tu chvíli ani nejsem, ne doopravdy... V hlavě se mi přesypávají a přesívají věty a slova, která jsem od tebe slyšela...
"Don´t fuck me, honey..."
"Don´t argue over petty shit..."
"Shut up, baby..."
"My bed, my rules..."
"Shhh, it´s my business..."
A střih.
Táhneme domů, nad námi hvězdy a neony, tvoje věrná suita je stále jako tvůj stín. A pak doma a ložnice a tvůj líný hlas: "Where´s my cutie?"
And I feel like trash.
No.
I am trash.
Ve svých vlastních očích.
Už dlouho.
Už od začátku.
Od chvíle, kdy ses na mě poprvé podíval a bylo fuk, že jsem na sobě měla malé černé, krví mi proudil BR 540 a hlavou se potulovaly nápěvy z Řeckých pašijí.
Ne.
Na tohle tě de Saussurův Kurs obecné lingvistiky nepřipraví...
Protože někdy jsi prostě to, co z tebe tvůj Mr. Higgins chce mít.
V každém mém nádechu je teď na konci ozvěna levného mýdla s vůní zeleného jablka. Znám ho z motelů - sladkokyselé syntetické aroma, které se mísí se zdánlivou svěžestí laciné aviváže a s generickými parafinovými květy ve sklenici na prádelníku.
Chuť začít si říkat Crystal a jít se podívat na bar, jestli se někdo nechce pobavit, když zastaví na dlouhé cestě odnikud nikam.
Asi takový pocit to je.
I am trash je luxusní cheapie, taková queen in rags. Trochu pomuchlaná, ale ta plastová tiára je fakt posázená pravými diamanty.
Nedává to smysl?
Přesně tak.
Nezkusíš, nevíš...
Comments