... recenze III ...

Otisk té noci je v podstatě už konstantní součástí mé existence. V promítacím sále mé mysli mi plyne před očima jako zpomalený filmový záběr, zaznamenaný na starém a poškrábaném filmovém pásu.

Sedíme v potemnělém zákoutí klubu, já ve svém černém kašmírovém roláku, ty v ramonesce, svoji paži nedbale přehozenou přes moje ramena, mezi prsty cigaretu, v druhé ruce sklenku Finsbury. Ten úsměv ve stylu "I´m the king of your castle"... Tvůj úsměv samozřejmě... Já tam vlastně v tu chvíli ani nejsem, ne doopravdy... V hlavě se mi přesypávají a přesívají věty a slova, která jsem od tebe slyšela...

"Don´t fuck me, honey..."

"Don´t argue over petty shit..."

"Shut up, baby..."

"My bed, my rules..."

"Shhh, it´s my business..."

A střih.

Táhneme domů, nad námi hvězdy a neony, tvoje věrná suita je stále jako tvůj stín. A pak doma a ložnice a tvůj líný hlas: "Where´s my cutie?"

And I feel like trash.

No.

I am trash.

Ve svých vlastních očích.

Už dlouho.

Už od začátku.

Od chvíle, kdy ses na mě poprvé podíval a bylo fuk, že jsem na sobě měla malé černé, krví mi proudil BR 540 a hlavou se potulovaly nápěvy z Řeckých pašijí.

Ne.

Na tohle tě de Saussurův Kurs obecné lingvistiky nepřipraví...

Protože někdy jsi prostě to, co z tebe tvůj Mr. Higgins chce mít.

V každém mém nádechu je teď na konci ozvěna levného mýdla s vůní zeleného jablka. Znám ho z motelů - sladkokyselé syntetické aroma, které se mísí se zdánlivou svěžestí laciné aviváže a s generickými parafinovými květy ve sklenici na prádelníku.

Chuť začít si říkat Crystal a jít se podívat na bar, jestli se někdo nechce pobavit, když zastaví na dlouhé cestě odnikud nikam.

Asi takový pocit to je.

I am trash je luxusní cheapie, taková queen in rags. Trochu pomuchlaná, ale ta plastová tiára je fakt posázená pravými diamanty.

Nedává to smysl?

Přesně tak.

Nezkusíš, nevíš...