... recenze IV ...

Ty vteřiny.

Ty chvíle.

A ty prosté skácelovské pravdy.

Ještě jsi dole láskou ojíněný.

Ještě mám v očích údiv Panny Marie.

Obnažená záda schýlená k tmavé pelesti.

Křivky paží v měkce ostrých úhlech.

Už vyhasíná.

Už svítá.

Já si do notesu s deskami v barvě archivního Bordeaux verzatilkou zapíšu, že ta letní tma chutnala jako mandlové mléko, které klidně protéká temnými soutěskami. Že voněla po tělce a jasmínovém mýdle z Grasse.

Ty si do svého nakousnutého jablíčka několika nepostřehnutelně rychlými pohyby zaznamenáš číslo 137.

Ano.

Tohle je Nudiflorum.