Je tolik postelí a tolik telefonních čísel, je voda načichlá nikotinem a duše načichlé Ginsbergem, zčernalé listí pěšin, ano, Václav Hrabě to cítil tak bytostně, jak jen se dá snést, a to neznal tuhle vůni, přesto o ní věděl vše, protože v ní jsou všechna jeho noční blues, bláznivý holky, pasáci poezie, nepokoj a neklid, ta šedavá mračna tak zatraceně nízko, cigarety a skály porostlé arnikou, vůně kouře, plavá nahota, tichý sentiment přeplněných popelníků, opuštěné biografy, rzivý déšť, spící neony, třešňové květy žloutnoucí v zahradě, kořalka z jeřabin i chinin i oči jako tabák.
Lépe tuhle vůni vyslovit neumím.
Vaninger Oliver & Co.
